.jpg?ph=427fb1c534)
Letní soutěž
*HLAVNÍ CENA*
Vendula RÁSLOVÁ
My tři na Červené Lhotě
"Eliško, byla jsem jednou na Vaší přednášce O Duchách, ale nevěřila jsem, že by se mi někdy mohlo přihodit, aby se mi něco tajemného stalo. A nebo aspoň něco čemu bych prostě nerozuměla. I teď si říkám, jestli nebudu za cvoka ale tahle věc se opravdu přihodila a rozhodně jsem si jí nepředstavovala ani jsem u toho nespala.
Jeli jsme v červenci s partnerem na Červenou Lhotu. Ráno nebylo moc ok, pohádali jsme se už u snídaně a cesta na zámek probíhala dost v dusnu. Partner byl nervozní a já plná vzteku, občas nějaká ironická poznámka a pak se stalo, že jsme chtěli odbočit na jedné velké křižovatce a najednou, kde se vzal byl před námi kamion. Hodil myšku přímo před nás a vytlačil nás do protisměru. Tam naštěstí nikdo nebyl a tak jsme se stihli zařadit zpátky a v klidu odbočit. Za křižovatkou jsme zastavili a docela dlouho to rozdýchávali.
Do Lhoty jsme dorazili v pořádku a myslím, že oba jsme se docela styděli za pitomou hádku, kterou jsme ráno předvedli. Než jsme se vypravili na prohlídku, šli jsme se projít do parku a posadili se na trávu s výhledem na zámek. Teprve v tu chvíli mi asi došlo, co se mohlo stát, začala jsem se třást až mi drkotaly zuby a rozbrečela se. S partnerem jsme se obejmuli, omluvili se za zbytečnou hádku, kterou jsme předvedli a já se postupně uklidnila.
No a teď přijde to, proč vám tuhle příhodu píšu. Partner se zvedl a odešel zpátky do auta, kde jsem zapomněla láhev s vodou. Seděla jsem a zírala na zámek. Najednou jsme cítila, že se na mě někdo kouká. Můžu přísahat, že jsem naprosto jasně cítila, jak někdo přišel z mé pravé strany a koukal na mě. Tak jsem se otočila, protože jsme myslela, že je to partner. Asi deset metrů ode mě stála žena ve volných dlouhých šatech. Byla vidět jen z části. Dokonce jsem si chvilku myslela, že si ji jen představuju. Ale byla tam. Koukala jsem jí do obličeje a viděla, že se na mě usmívá. Pak si rukou jen tak volně přejela po svém břiše, jako si ho hladí těhotné ženy a široce se na mě usmála. Musela jsem koukat jako vyoraná myš a jen jsem si vzpomněla na vás, jak jste říkala, ať se ducha vždy zeptáme, co potřebuje. Tak jsme jen zašeptala: ahoj, ty jsi těhotná? A ona se opět usmála, zamávala mi a během jednoho mého zamrkání se ztratila.
Když se přítel vrátil s vodou zpátky, ani se mě neptal, proč vypadám tak zaskočeně. Asi to přičítal předchozí události. Šli jsme na prohlídku, užili si výlet a já setkání s duchem vzala jako zázrak, který jsem si vždy přála zažít a o kterých jste nám tolik vyprávěla.
Jenže za týden mi pan doktor na běžné gynekologické prohlídce radostně oznámil, že čekáme miminko. Chvilku jsem na něj koukala stejně jako na tu ženu na zámku a pak jsem se jen usmála a řekla jsem mu, že jsem o tom sice neměla potuchu, ale že je už druhý, který mi to říká.
Vůbec netuším, kdo ta paní byla. Patřila k zámku nebo to byla nějaká moje zemřelá příbuzná? Měl s tím co dělat zážitek z málem třeba smrtelné autonehody? Každpádně to bylo úžasné setkání. Velmi si vážím toho, že za mnou přišla a celé to byl krásný zážitek a nějak si říkám, že to naše malé bude mít třeba nějakou speciální ochranu nebo alespoň kouzelnou tetu, o které mu třeba někdy řeknu nebo se za ní dojedeme podívat."
__________________________________________________________
*SPECIÁLNÍ CENA*
Jana HRDINOVÁ
Rozloučení s babičkou
"Na konci cervence mi zemrela babicka...byla pro mne milovanou osobou. Stravila jsem u ni veskere prazdniny a volno.
Od casu kdy jsem vyletla z hnizda a v ČR moc nepobyla jsem se duchovne hodne posunula...
Pred babicky smrti jsem s ni stravila nekolik krasny dni...
A kdyz babicka zemrela, poprve jsem se ocitla v nove Havl brodske pohrebni sini. Neni to misto, kam by clovek normalne planoval vylet...
Pro mne to bylo prekvapive, co jsem tam zazila...
Behem pohrbu jsem mela temer celou dobu zavrene oci...
A pak se predemnou babicka zjevila...nemela obrysy, nebyla to babicka tak jak si ji pamatuji v jejim fyzickem tele. Byla to takova mlhovina vznasejici se nad zemi asi 50cm a byla ovalna, jakoby v te mlhovine byla zahalena prave mensi fyzicka postava...mlhovina byla takova lehounce prozarena...a z te mlhiny koukala ruka, babicky ruka...byla natazena ke me a ja videla jak i ja natahuji mou ruku. Babicka ji bere do sve a dobu se drzime...a pak se ta jeji ruka pomalinku zacala poustet te me a posledni dotyk prostrednicku prstu byl pro mne nejsilnejsi moment a vedela ze to bylo naposledy co jsem se babicky dotkla...
Srdce se mi sevrelo a krvacelo ale navenek jsem byla v miru...
Nemela jsem potrebu vydatneho place...
Pak jakoby se mlhovina prenesla pred mou mamku a babicky ruce vzaly jeji tvar do dlani. A jako bych vnimala polibeni babicky na celo me mamky (byla to mamka me mamky) a slova “Dekuji, Jano” (mamka se o babicku starala az do smrti spolu s dedou), pak ty same ruce pohladily beze slova dedovu tvar a nakonec pohladily tvar me pratety, sestry moji babicky, kdy obe spolu mely tak moc blizko a opet jsem vnimala vetu “Nebreč Máňo, me uz je dobre” (babicka poslednich par mesicu velmi trpela, telo uz proste nefungovalo)...
To cele se zdalo celkem dlouhe, ale musel to byt opravdu kraticky moment...
A kdyz jsem otevrela oci, protoze jsem vnimala zesileny mamky plac, zjistila jsem, ze se toto za myma zavrenyma ocima delo, kdyz rakev zajizdela dolu...
Muj rozum to cele bojkotoval, ale postupem casu jsem si jista, ze to nebyl jen blud me fantasie...
Mela jsem k babicce blizko, ona ke me, byla jsem jeji prvni a nejoblibenejsi vnouce a i nase deti pro ni byly ty nej pravnoucatka...
Verim, ze to bylo opravdove rozlouceni..."
Od casu kdy jsem vyletla z hnizda a v ČR moc nepobyla jsem se duchovne hodne posunula...
Pred babicky smrti jsem s ni stravila nekolik krasny dni...
A kdyz babicka zemrela, poprve jsem se ocitla v nove Havl brodske pohrebni sini. Neni to misto, kam by clovek normalne planoval vylet...
Pro mne to bylo prekvapive, co jsem tam zazila...
Behem pohrbu jsem mela temer celou dobu zavrene oci...
A pak se predemnou babicka zjevila...nemela obrysy, nebyla to babicka tak jak si ji pamatuji v jejim fyzickem tele. Byla to takova mlhovina vznasejici se nad zemi asi 50cm a byla ovalna, jakoby v te mlhovine byla zahalena prave mensi fyzicka postava...mlhovina byla takova lehounce prozarena...a z te mlhiny koukala ruka, babicky ruka...byla natazena ke me a ja videla jak i ja natahuji mou ruku. Babicka ji bere do sve a dobu se drzime...a pak se ta jeji ruka pomalinku zacala poustet te me a posledni dotyk prostrednicku prstu byl pro mne nejsilnejsi moment a vedela ze to bylo naposledy co jsem se babicky dotkla...
Srdce se mi sevrelo a krvacelo ale navenek jsem byla v miru...
Nemela jsem potrebu vydatneho place...
Pak jakoby se mlhovina prenesla pred mou mamku a babicky ruce vzaly jeji tvar do dlani. A jako bych vnimala polibeni babicky na celo me mamky (byla to mamka me mamky) a slova “Dekuji, Jano” (mamka se o babicku starala az do smrti spolu s dedou), pak ty same ruce pohladily beze slova dedovu tvar a nakonec pohladily tvar me pratety, sestry moji babicky, kdy obe spolu mely tak moc blizko a opet jsem vnimala vetu “Nebreč Máňo, me uz je dobre” (babicka poslednich par mesicu velmi trpela, telo uz proste nefungovalo)...
To cele se zdalo celkem dlouhe, ale musel to byt opravdu kraticky moment...
A kdyz jsem otevrela oci, protoze jsem vnimala zesileny mamky plac, zjistila jsem, ze se toto za myma zavrenyma ocima delo, kdyz rakev zajizdela dolu...
Muj rozum to cele bojkotoval, ale postupem casu jsem si jista, ze to nebyl jen blud me fantasie...
Mela jsem k babicce blizko, ona ke me, byla jsem jeji prvni a nejoblibenejsi vnouce a i nase deti pro ni byly ty nej pravnoucatka...
Verim, ze to bylo opravdove rozlouceni..."
_______________________________________________________________________
Oběma velmi děkuji za krásné příspěvky! :-)
EliškaB. :-)
.jpg)